Anti bias – co to je?

Přístup anti-bias nabádá k aktivnímu zpochybňování stereotypů a předsudků a zvědomuje často nenápadné formy diskriminace v institucích, mezi lidmi a ve společnosti obecně.  

Cíle

Anti-bias se snaží o naplnění těchto cílů v několika fázích: 

• Sebereflexe a respekt k druhým a jejich jedinečnosti → aktivity k reflexi vlastní identity a pozice ve společnosti a k poznávání různých životních pohledů a realit.
• Rozpoznávání neférového jednání a diskriminace → reflexe zkušeností diskriminace vychází z toho, že všichni mají zkušenosti s tím být diskriminován i diskriminovat někoho dalšího. 
• Aktivní jednání proti diskriminaci → rozvoj strategií k aktivnímu vystupování proti diskriminaci.  Změna diskriminačních podmínek ve společnosti. 

V přístupu anti-bias se vychází z toho, že předsudky mají všichni, jde tedy o to, aby předsudky nepřerůstaly do diskriminace.  

Na rozdíl od většiny jiných přístupů anti-bias nezohledňuje jen mezilidské vztahy, ale i společenský a institucionální rozměr diskriminace, tedy vliv podmínek ve společnosti, které mohou být diskriminační. „Cílem je změna diskriminujících struktur a chování a zároveň vytvoření proti-síly a solidarity s ostatními, která pomůže odbourat diskriminaci a útlak.“ (Schmidt 2009, s. 57)

Historie

Přístup anti-bias byl rozvinut v osmdesátých letech 20. století ve Spojených státech amerických pedagožkami předškolní výchovy Louise Derman–Sparks a Carol Brunson-Phillips. Byl vytvořen jako reakce na nedostatky pedagogických přístupů, které se vztahovaly k rozdílnému kulturnímu původu dětí a zároveň dostatečně zohledňovaly mocenské struktury ve společnosti. 

Těžištěm práce obou autorek byla předškolní výchova s cílem změnit stereotypní představy dětí, rozvíjet u nich nové způsoby, jak spolu jednat rovnocenně a nepopírat lidskou identitu. „Chtěli jsme rozvinout přístup, který podporuje děti v tom, aby měnily svoje stereotypní a předsudečné vnímání reality, které si v průběhu času ve školách a školkách osvojily.(…) Chtěli jsme je naučit nové formy jednání, které staví na rovnocennosti. “ (Derman-Sparks L., Brunson Phillips C. 2002, s.62)  

Obecně lze říct, že v rámci 90. let byly principy a přístup z anti–bias přebírán do jiných přístupů, především těch, které se věnují oblasti vzdělávání k lidským právům, politickému vzdělávání nebo konstruktivnímu zpracovávání konfliktu. Pro zakladatelky přístupu je především důležité, aby byly zachovány základní linie a cíle přístupu, které lze samozřejmě upravit s ohledem na konkrétní prostředí.

Přístup anti-bias není jednotný proud. Má několik linií, po kterých se rozvíjel. Hlavní sledované linie jsou v Jihoafrické republice, v Německu a ve Spojených státech amerických. Od pádu apartheidu je anti-bias intenzivně využíván v jižní Africe s cílem působit proti zaběhlým strukturám nerovnosti v tamní společnosti. Zde byla rozvinuta hodně také práce s dospělými v této oblasti.

Od devadesátých let se začíná anti-bias objevovat i v Evropě, především v Německu. V současnosti můžeme najít řadu organizací, které přístup rozvíjí ve všech odvětvích pedagogiky, od předškolní až po vzdělávání dospělých a pedagogů. V německém prostředí se název anti-bias přístup často transformoval do vědomá práce s předsudky nebo vědomá práce s diverzitou. 

V České republice a na Slovensku je přístup relativně nový, i když lze najít jednotlivé semináře, pedagožky/pedagogy, kteří se mu věnují v různých kontextech. V ČR přístup začala v 90. letech rozvíjet organizace Step by Step International. Postupně se přístupem inspirují i další organizace a projekty, jako Síť multikulturních otevřených klubů nebo Varianty organizace Člověk v tísni. Na Slovensku s přístupem částečně pracuje Nadácia Milana Šimečku.